Nebeští jezdci

1. Po zasmušilé pustině jel starý honec krav,

den temný byl a ševelil větrem ve stéblech trav,

Ami

tu honec k nebi pohleděl a v hrůze zůstal stát,

když z rozedraných oblaků viděl stádo krav se hnát.

R: Jupija héj,jupija hou, to přízraky táhnou tmou.

2. Ten skot měl nohy z ocele a oči krvavé

a na bocích mu plápolaly cejchy řežavé.

A oblohou se neslo jeho kopyt dunění

a za ním jeli honáci až k smrti znavení.

R: Jupija héj...

3. Ti muži byli sinalí a kalný měli zrak

a marně stádo stíhali, jak mračno stíhá mrak.

A proudy potu máčely jim tvář i košili

a starý honec uslyšel jejich jekot kvílivý.

R: Jupija héj...

4. Tu jeden honec zavolal a pravil: "Pozor dej",

svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej,

bys nemusel pak po smrti se věčně věků štvát

a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát.

R: Jupija héj...