Poutník

Emi Hmi

Kdysi na večer bledý poutník šel,

po vsi tiché jak zabitý výr.

V mechu kameny spaly znaveny

šerem, přikryl se na půdách sen.

Váhavý krok, holí otloukal plot,

v prvním stavení dotkl se zdí. ,

Poutníkův dech kreslí v okeních sklech,

tváře těch, které před léty znal. ,

Hasič Florián tichem polekán,

ve svém výklenku na štítu hrá,

píseň bez hlesu, kterou z partesu,

černých not prázdnou konvicí bral.

Neznámý šel, návsí snášel se pel,

kruté listí a chomáčích mráz.

Čím dál a víc v domech hořelo svic,

v trávě zavoněl povadlý kmín.

Váhavý krok, holí otlouká plot,

v posledním stavení dotkl se zdí.

Záda shrbená, smutků ozvěna,

seschlým lesem zas odchází dál.