Purpura

Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní,

nikdo si nevšímá, jak život mění se v dým.

Snad jenom v podkroví básníci bláhoví pro ni slzy roní,

hrany jí odzvoní rampouchem křišťálovým.

Slunce se vynoří, hned však se k pohoří skloní, rychle skloní,

a pak se dostaví dlouhá a pokojná noc.

Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní,

po ní k nám vklouzlo to tajemné kouzlo vánoc.