Taneční

Vzpomeň, jak jsme půlili noc

v peřinách z kopretin.

To od té chvíle volám o pomoc,

že zůstal jsem Markétin.

Když pláče ti duše, tančíš pod okapy,

z dešťové vody máš plesový šat.

Políbíš poprvé a zatneš drápy,

je zoufalé zkoušet tě nemilovat.

Když svlékneš se, hoří slova v mých

básních

a brzy drolí se pro nevýznam.

Zčásti tě tvoří mé představy a sny,

zčásti pak vítr z dvou světových stran.

Jsem z rtuti, ty prý z ocele,

chutnáš jak ovocný čaj.

Navštiv mě v mé cele,

až opustíš svůj bludný kraj.

Jsi hravá jak světlo dortových svíček,

když stojí mu v cestě má silueta.

Nemoh' jsem odtrhnout oči z tvých víček,

když spala jsi a já se strachy klepal.

Sečet' jsem dech, co tu po tobě zůstal,

s výmluvným důlkem na posteli.

Se srdcem na dlani mi zacpáváš ústa,

že se nehodím pro lásku, že jsem

nedospělý.

Až jednou se jiný dotkne tvých ramen

a ty ucítíš ono jemné chvění,

věř prosím, Markétko, nebudu raněn,

že budeš-li šťastná, budu spokojený.