Devadesát dnů

V noci sen se mi zdál,

já nahý v něm stál

a doktor zkoušel mi tep,

prý tělo už mám

samou vrásku a šrám,

mé koleno kladívkem klep,

řek že mi dává

dnů jen devadesát.

Nejvyšší čas

abych žil prý zas,

tak vážně jak velí mi věk,

čím dříve tím líp

a chtěl po mě slib,

abych lásky se raději zřek,

já mu ho s vážnou tváří

nedoved dát.

Kolik dní

mi zbývá na tom málo záleží,

já vím měl jsem tě rád,

dál mám tě rád.

A tím spíš,

když vidím jak si krásně ještě spíš,

mám chuť zpívat a hrát,

zpívat a hrát.

Při holení

zkouším jak mi to zní,

o pár slov víc nebo míň,

dám si kávu a pak

zas jedu jak vlak,

a jedu zas na plný plyn,

jako když zbývá

dnů jen devadesát.

Jen klidně spi

máš jistě hezčí sny,

a já vyjdu po špičkách ven,

já náhodou vím,

proč tě neprobudím,

proč náhle tak nesmělý jsem,

nemoh bych s vážnou tváří

před Tebou stát.

Kolik dní

mi zbývá na tom málo záleží,

já vím měl jsem tě rád,

a dál mám tě rád.

A tím spíš,

když vidím že jak dítě krásně spíš,

mám chuť zpívat a hrát,

zpívat a hrát.

Mám chuť zpívat a hrát,

zpívat a hrát.

Mám chuť zpívat a hrát,

zpívat a hrát.

Zpívat a hrát...