Když se pšenka zelenala

Když se pšenka zelenala z jara na vršíčku,

tu má milá vyháněla beránky k lesíčku.

[:Pod javorem sedávala u nízkého křoví,

kukačku tam slýchávala kukat v hustém doubí.:]

Když se pšenka vymetala, dozrávaly klasy,

má milá pláče, naříká, rve si z hlavy vlasy.

[:Kde je můj věnec zelený, kde je má čistota,

odnesly je černé mraky daleko do světa. :]

Má milá si usmyslila, že do Prahy pojede,

věnec panenské čistoty, sobě hledat bude,

[:V Praze je všechno k dostání, jen jedna věc není,

věnec panenské čistoty k nalezení není. :]