Vrána

1. Byly časy, kdy i vrána tak nádherně zpívala,

že vedle ní i ten slavík kníkal jako sele,

každé ráno před rozbřeskem hodila se do gala,

nadechla se, odkašlala a spustila směle, vřele:

R1: Krá, krá, krásná je svoboda,

sladká jak jahoda na lesní skalce,

krá, krá, krásně je na světě,

když vítr nese tě tam a zas tam.

R2: Krá, krá, krásná je svoboda,

hebká jak košile zručnýho tkalce,

krá, krá, krásně je na světě,

když na své "Můžu?" si odpovím sám.

2. Zatím dole v mraveništi všichni tvrdě makají,

pro matičku, pro královnu pot se z nich jen leje,

jen co vránu uslyšeli, šeptají si potají:

nám tu hoří plán a tahle mrcha se nám směje, že prý:

R1:

R2:

3. Královna se rozčílila: teda tohle ničí morálku,

ještě aby mravencům to začlo vrtat šiškou,

to nám ještě scházelo, když chystáme se na válku,

a vydala se pohovořit s loajální liškou.

4. Nyní je vám asi jasný, jak to s vránou dopadlo,

ten, kdo umí lítat, ještě nemusí být tabu,

královně šlo o krk, no a tý lišce zase o žrádlo,

a od tý doby vrány nejsou svými pány,

jenom občas v prudkém hněvu zazpívaj' si pro úlevu,

bez nároku na honorář: krá krá ...