Zakletá v pásu kolejí

Krajina v závějích a stromy zebe mráz

a dole u totemů můj oheň hřál,

kolem svatý ticho chrámů líčí na mne past,

to abych zůstal chvíli dýl, něco si přál,

Emi H7 Emi A7

že chci tě mít zas živou a že s rudou kamejí

přicházíš pásem kolejí.

Jenže přání se nesplní, není tu čaroděj

a já z masa a kostí nejsem Bůh,

náhle zavoněl, jak tenkrát, ve větru šalvěj

a letěl jestřáb nad skálou nazdařbůh,

on přistál na mých rukou, řekl s velkou nadějí,

že přicházíš pásem kolejí.

Já mu věřil a rozbíhám se silnicí

a jako maják v dálce vidím obraz tvůj,

ze sněhu zvedám lístek k vánocům přející,

tam něčí písmo psalo s láskou: Milý můj!

Já vrátím se už zítra, snad tě slova zahřejí,

že pospíchám pásem kolejí.

Hmi Emi

Ten rukopis já znám a mý srdce začlo bít,

zvony ve všech kaplích rozehrálo najednou

a krákorání vran mně hlásí, že mám jít

a do tvých očí na chvíli zas pohlédnout.

Teď stojím u závor a vlak má zelenou

a zvolna mizí v říši stromů jeho stín,

nikde nevidím tě blízkou ani vzdálenou,

že čekám marně zázrak, dobře vím,

ty nevrátíš se živá, jsi jen popel z Pompejí,

zakletá v pásu kolejí.