Zajatci

Jsme jako zajatci, kameny pod nohama,

řemeny, kůže v zápěstí,

prastará cikánka z ruky nám hádala jen štěstí.

Jenomže na věčnost netrvá nic a taky

měníš se s dobou, se světem,

trhnem se od sebe jako ty mraky a s úsměvem.

Hřebeny kopců přejdem už bez šerpů a otěží,

jako dva slepí k slunci se necháme vést,

dvojice skopců, co po tom všem už nikam neběží

H A /: C#mi H A :/

a nemá sílu svou zlobu ze stolu smést.

Vztekem se obiju a vezmu starou křídu,

srdce tvý na zeď načmárám,

roztočím peníze, letenky do Madridu rozprodám.

To potom zabolí a vlastně je to jedno,

kdy se z té války utíká,

a to, že nás oba dva daleký nedohledno zatýká.

Hřebeny kopců přejdem ...