Rána do palice

1. Slunko žhavý jak pec a k vodě daleko,

v puse jak na Sahaře a nikde žádnej mrak,

jsem línej a lezu jak pes, zpocený triko,

jsem ve vlastní šťávě uvařenej knak.

R: Najednou vohrady pás brnkl mi do očí,

já zahlíd' dům a džbán s vodou po vokraj,

najednou chce se mi řvát, člověk se otočí,

je to jak sen, spatřit jednou ráj.

2. Holka na zápraží a mně se zvednul tlak,

je hezká a nahoře bez, vlasy na ramena,

ta krása mě rychle složí, že letím do oblak,

vědomí ztrácím, hlava je zasažená.

R:

3. Večerní chlad probudil mý tělo rozbitý,

a žádnej dům a žádnej džbán a žádná krasavice,

jen bahno, písek a jíl, oblaka vylitý,

no kdo za to může, za ránu do palice,

za ránu do palice, za ránu do palice, za ránu do palice ...