Pověst havrana

Dm

1. Mraky táhnou a den se sklání,

jdeme sami pustou plání,

nikde nikdo, jen já a ty,

soumrak na nás kreslí mapy.

2. Všichni známí jsou teď doma

a dlouhá noc, jak Arizona

od východu hladí záda

jako hebká kůže z hada.

R: Kam jít, jdem usínat někam k nádraží, kde semafor nám rozpaží,

Gmi

jak ve skalách Vinnetou.

Kam jít, když jenom útěk je záchrana a město má pověst havrana

co nás jednou doletí, kam jít.

3. Hlavou letí starý časy,

dlouhý blues a dlouhý vlasy,

zapálená dýmka míru

pod oblohou ryb a štírů

4. Černý stíny lozí trávou,

nad krajinou rozevlátou,

s větrem běží těžký boty

na útěku od nicoty.

R: