O vánocích nikdo nesmí být sám

Na zasmušilý chalupy sníh se tiše snáší

Dmi7

a voní cukroví,

koledy vanou z rádia a zkřehlý ruce z kádí

pár kaprů vyloví,

chvíle štědrovečerní cinká mi do skel

A7

a slyším dětskej smích,

pospíchám domů, domů o vánocích.

Vidím rozzářený tváře a v očích jiskry prskavek

a dárků plnou skříň,

navždy zaslíbenou krajinu, co oblétají havrani

jak sněhobílou síň,

je chvíle štědrovečerní, cinká mi do skel

a slyším dětskej smích,

pospíchám domů, domů o vánocích.

Naložím všechny samotáře,

Eb Eb Cmi

co si mávnou u krajnic,

vezmu je s sebou v týhle káře

někam dál ...

Vyložím všechny na tom místě,

Eb Cmi

kde planou knoty svíc,

o vánocích nikdo nesmí být sám.

Můj smysl pro tradici je delší nežli obzor,

co v zádech usíná,

jsem blízko svému cíli a Brno v téhle chvíli

je velká zmrzlina,

chvíle štědrovečerní cinká mi do skel

a slyším dětskej smích,

pospíchám domů, domů o vánocích.

Naložím všechny samotáře ...,

o vánocích nikdo nesmí být sám,

o vánocích nikdo nesmí být sám.