Kdepak jsi zůstal

Spáváš na prvním nástupišti

a kde jsi nechal, co jsi měl,

jak moře o skálu se tříští,

jak socha brzo zkameněls,

už ti dálka nevoní a bílý květy jabloní.

Nemáš co dát, nemáš co vzít,

co bude dál nikdo neví,

ani ty, ani já, tvůj dobrej kámoš

od dětství, kdepak jsi zůstal.

Pár prima mejdanů a rájem

stal se svět, když sis drogu vzal

jak vyšinutej samuraj

v ulicích ses klátil, bylo to fajn.

Ztratil jsi holku, cos měl rád,

zapomněl kamarády znát.

Nemáš co dát, nemáš co vzít ...

Včera mi došlo glejto smuteční

a na něm motto: žil by rád,

kdo stočil kroky cestou zpáteční,

zahodit duši napořád,

schody jsou do nebe blíž,

zvoní zvony, stojí kříž.

Nemáš co dát, nemáš co vzít ...