Dým

1. Nad skálou měsíc vplouval a po dní oheň hřál,

starou partu tuláků, kterou podzim z rovin svál.

Tady jsem uviděl Tvůj úsměv, jak jej namaloval dým,

mizel v korunách stromů i v korálkách jeřabin.

R: Ten dým mou paměť otvírá,

vidím dlouhý koleje a dlouhý loučení,

modrou řeku, modrý oči, modrý ráno

a zvláštní znamení, to mi přináší ten dým.

2. Ještě zpívám o dálkách, ještě nosím starej šál,

a taky uschlej vlčí mák, ten co s námi stopoval.

Každý srdce má svou chvíli, která z hlubin přchází,

je ty cesty zůstanou rozpletený provazy.

R: