Duhová cesta

Vyšli už nad ránem, když z mraků pláč

čistil jim cestu za duhou.

Dech dětí v náručích jim vrací víru,

že najdou zemi vysněnou.

Gmi C7

Jdou všichni, co ví, proč nemůžou spát,

když násilí je vítá u dveří.

A syn se zeptá: "Mámo, kdo měl drápy ještěří?"

"Víš, barva nebe je modrá jak len a ta mě nikdy nebolí,

a tyhle modřiny na nohách slunce zahojí."

Otrlí stopaři vyšlí ze zipů delt,

přináší zprávu hřejivou,

že někde v údolí, u rudých kamenů,

pět barev duhy září tmou.

A všichni, co ví, proč nemohli spát,

hřejou se štěstím v objetí.

A syn jen řekne: "Mámo, ty pláčeš dojetím?"

"Víš, barva nebe je modrá jak len a ta tě nikdy nebolí,

a tvoje modřiny na nohách duha zahojí."