Dopis z Borodina

1. Píšu Vám, drahá Valeri

D7 Gm

řádků pár plných důvěry

jsem žebrák a ne důstojník své armády.

2. Platím daň vlastní krutosti

a všude mráz, lezoucí do kostí

a do svítání chybí možná hodina,

tady u Borodina.

R: Jako vích hořela Moskva.

Teď na koních hordy kozáků nás ženou

a pán Bonaparte odjel sám Rusí zasněženou.

3. Vzpomínám drahá Valeri

na úsměv Váš a scénu opery,

ne Elysejská pole a žár Paříže.

4. Holá smrt nás teď očistí

s myšlenkou zašlé kořisti,

všechna sláva jednou končí a den začíná,

tady u Borodina.

R: ...... Rusí zasněženou, klečím na kolenou.