Bella a Sebastián

Paměť mě tahá za rukáv a vláčí do dětství,

Hmi E7

na louku čtyřlístků, co trháš pro štěstí,

a v koutě má duše dětinská, se choulí do peří,

Hmi E7

v tom tiše zaklepou a stojí u dveří.

Ami Dmi

R: Bella má a Sebastián,

v proudu třpytů čekají tam,

nikdo balkón neotvíral,

nikdo nezvonil k nám.

Dmi

Úsměv důlky do tváří hnal,

v očích úžas a kdo by se bál,

to nebyl sen, co k ránu se zdál,

co k ránu se zdál.

Spěchám tou známou ulicí, je tichá, už se spí,

tma oči zavírá, jak mračna růžoví,

jdu domů a výtah přivolám a v horním poschodí,

můj úžas procitá, když bleskem uhodí.

R: