Bejt starej chlap

mít chleba z růží kámen z kytek mít

a perníkový kytary mít hlas

a do cihlovejch mraků nechat znít

pulz větru snad a zkamenělej čas

a na rukou mít místo nehtů to'n

co hladí teple něžnejch křivek pár

a v hlavě slyšet nočních vlaků zvon

bejt starej chlap co nikdy nezestár

mít v srdci spoustu místa pro pár chvil

co přijdou lehce z mlhavýho dne

a jejihž krásu nikdo nevypil

a nemít strach,že přijde poledne

že polednice zlá jak černej mor

ti z bílýho dne neudělá noc

a vědět svý a z kopretin mít vor

a nestarat se kdo má právě moc

tak do přízemních dnů hrát svoje blues

a nečekat až zazní správnej hlas

mít odvahu si urvat světa kus

a světlo mít co dávno zhasnul čas

mít chleba z růží kousek štěstí snad

a ruce ztvrdlý láskou na kámen

mít z kamarádství postavenej hrad

tak do smrti v něm zpívat zůstanem