Balada o Mikulášské nadílce

1. Na svatýho Mikuláše zneužili anděla,

kdo takové hříchy páše, jé, to se přece nedělá,

anděl byla Božena, koleda, dvěmi čerty zmožena, kole-koleda,

nadílku jí schovali, koleda, nemravně se chovali, kole-koleda,

nebe, peklo, Lucifer, to nebylo, kluci, fér,

s nezletilým andělem páchat hříchy na těle.

2. Zajistili indicie - uhlí, pytel, pometlo,

začla pátrat policie, jé, všechno se to popletlo,

nevěděla Božena, koleda, kým že byla zmožena, kole-koleda,

byli černý, veliký, koleda, a brblali "budliky", kole-koleda,

nedělali cavyky, měli rudý jazyky

a chlupatý ocasy, čerti patří do basy!

R: Mikuláš ztratil plášť, Božka věneček,

byl to prej mladej Frej a s ním Němeček.

3. Předvolali všechny čerty ze Lhoty a okolí,

řekli Božce:"Teď vyber ty, co tě táhli do polí."

Stáli tam jak telátka, koleda, ta čertovská čeládka, kole-koleda,

oblečeni do masek, koleda, rohy, pytel, opasek, kole-koleda,

Božka, málem v kómatu, měla poznat po hmatu,

po čichu a po hlase, trefit sotva mohla se.

4. Z toho plyne naučení pro nevinné andílky,

že není úsměv zaručený, jé, z mikulášské nadílky,

vzpomeňte si na Božku, koleda, a čertovskou škrabošku, kole-

koleda,

dřív by církev snaživá, koleda, ji upálila zaživa, kole-koleda,

nestačily důkazy na pekelný úkazy,

lepší doma nocovat než s čertama obcovat!

R: Mikuláš ztratil plášť, Božka iluze,

říkali ve Lhotě v samoobsluze.