Pod Libeňskou koulí

Vojín Josef Říha se svojí Aničkou

u vlaku se loučí poslední hubičkou.

Pod Libeňskou koulí

děvčátko se choulí

do klubíčka.

Usedavě pláče,

to je přece naše

Andulička!

Život se k ní krutě zachoval,

mládenec jí dneska rukoval.

Je to pro ní rána,

neumí být sama

bez Pepíčka.

Podívejme, Říhu,

udělal jí rýhu

do srdíčka.

Vojín Josef Říha na Libeň vzpomíná,

kavalec ho tlačí, unaven usíná.

Pod Libeňskou koulí

děvčátko se choulí

do klubíčka.

Pejsek na ni štěká,

ona tady čeká

na Pepíčka.

Cestu do Prahy má povolenou,

přijede na první dovolenou.

Až ho jenom spatří,

dá mu co mu patří,

Andulička.

Až Pepíček dojde,

ona se s ním projde

do lesíčka.