Železná neděle

Tak snadno zbavujem se věcí, který už nejsou k užitku.

V paměti okno vyklápěcí a dole vřískot nábytku.

Střepy a barva oprejskaná zhroucený tělá postelí

vyhláška v zubech od piána zve na železnou neděli

Řekni mi jestli ještě je za nechet tříska naděje,

že nezřeznem, že čas nás nepřidusí

Plamínek v karmě hrudníku, že bez zbytečných cavyků

nás nevyraděj jako špatný kusy.

Autobus míří ke špitálu na řece leží bez hnutí

šedivý kusy alobalu a hejna spících labutí.

Návštěvy beze slov se trousí vrátnicí, která nevrátí víc

než co v taškách odnesou si a pomačkané kabáty.

Už nikdo nerozluští kódy dotyků držadel a klik

jak vraky oceánských lodí sklep chrlí veteš na chodník

zlomený nohy prasklý čela zelenej zákla mosadzí

i pravda, která ztruchnivěla, lehko se vejpůl přerazí