Pojď do kopců

1. Ten, kdo jedenkrát poznal tu zem, navždy patří k ní,

tu zem, jejíž píseň jak džbán duši tvou naplní,

když se kvetoucí vřes zrcadlí v hladinách jezerních,

věčný čas všechny legendy dávné si ukrývá v nich.

2. Pojď poslouchat písně, co na kopcích déšť vypráví,

když se kapradí dotýká mraků, padá do trávy,

v jeho písních vždy zaznívá naděje, radost i žal,

nitky příběhů minulých, dob, co čas s sebou vzal.

3. Pojď se na chvíli podívat tam, kde život je sen,

do kopců, když v nich vychází slunce a noc mění v den,

když se modravé paprsky řek zatřpytí v údolích,

náhle cítíš, že starosti tvé se utápí v nich.

4.=1.