Leporelo

S jednou krabicí celej život svůj,

v knize jenom tečka na konci věty k tomu,

před zrcadlící křivou stěnou stůj.

Kam směřuješ teď a proč?

Kam patříš, komu?

Změť citů a bolu,

tak jak leporelo,

pak trochu alkoholu,

aby to nebolelo.

Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě,

nevidí proč má

dědictví pouhý s lebkou na vinětě,

nevinný a sám.

Dveřma prásknout, nikdy neotevřít,

tak jak vlče zůstat sám sobě pánem domu,

ucpat uši tmou, všemu neuvěřit,

když by říkal Tvůj strach: "Znám",

tak vzepři se tomu

Změť citů a bolu,

tak jak leporelo,

pak trochu alkoholu,

aby to nebolelo.

Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě,

nevidí proč má

dědictví pouhý s lebkou na vinětě,

nevinný a sám.

Sedni k nám, příteli cizí,

na pár chvil buď náš host,

sedni k nám, přízraky zmizí,

na pár chvil, jen dnešní noc.

Změť citů a bolu,

tak jak leporelo,

pak trochu alkoholu,

aby to nebolelo.

Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě,

nevidí proč má

dědictví pouhý s lebkou na vinětě,

nevinný a sám.

Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě,

nevidí proč má

dědictví pouhý s lebkou na vinětě,

nevinný a sám.