Hibernatus

Původní chlad

prohrává souboj s vědomím

cítím teplo, jak do žil proniká

Světlo a cit

neznámý hlasy medový

cizí ruka teď se mě dotýká

Tak budu žít

už je to hotový

první pohled, dojmy se zalykám

Čí je to svět

kdo na otázky odpoví

po sto letech se těžko přivyká

Dál smysl mi uniká

spousty věcí, které chápat nedovedu

Dál mi jejich smysl uniká

dlouhej čas jsem strávil v kusu ledu

To století

má na svědomí spoustu změn

vždycky nový něco zas objevím

V lidech je klid

všichni září jak diadém

marně čekám na strachu projevy

Jsem primitiv

a tenhle svět snad sen

zvíře ve mně pak náhle poleví

Dali mi mat

to dobré uvnitř musí ven

lepší stránka se vždycky projeví

Dál smysl mi uniká…

…spoustu let jsem strávil v kusu ledu

Co je dobrý a špatný

co se v penězích počítá

co se smí a co nesmí

tady nikdo mi neříká

po sto letech v ledu…

Co je barva tvý kůže

co se na papír povolí

co se nahlas říct může

tady nikoho nebolí

po sto letech v ledu…